NABÍJEČKY PRO AKUMULÁTORY

Kvalita nabíječky patří k hlavním faktorům, které určují, jak dobře bude akumulátor fungovat. V době, kdy trh tlačí na co nejnižší cenu, bývá výběru nabíječek věnováno méně pozornosti. Přitom právě kvalitní nabíječka dokáže zabránit mnoha poruchám, zkrátit dobu nabíjení a zajistit stabilní provoz baterie.

Obecně rozlišujeme dva typy nabíječek – běžné spotřebitelské modely a profesionální nabíječky. Spotřební elektronika, jako jsou telefony, notebooky nebo fotoaparáty, se obvykle dodává s jednoduchými nabíječkami navrženými pro jeden konkrétní typ baterie.

Profesionální nabíječky se používají tam, kde je potřeba nabíjet více akumulátorů najednou nebo kde se pracuje v náročnějších podmínkách. Tyto nabíječky vyrábějí jak originální výrobci (OEM), tak externí specializované firmy.

Zatímco originální nabíječky zpravidla nabízejí pouze základní funkce, nezávislí výrobci často přidávají pokročilé možnosti, například řízené vybíjení nebo kalibraci baterií.

Někteří výrobci také vyvíjejí alternativní nabíjecí postupy pro niklové a olověné baterie. Pulzní nabíjení může těmto typům akumulátorů prospět, ale pro lithium-iontové články je nevhodné – kvůli napěťovým špičkám může dojít k poškození ochranné elektroniky. Výrobci baterií proto tyto metody nedoporučují, protože mohou výrazně zkrátit životnost Li-Ion článků.

Moderní nabíječky bývají vybaveny řadou bezpečnostních prvků. Často dokážou chránit baterii před příliš nízkou nebo vysokou teplotou. Pokud teplota klesne pod bod mrazu, nabíjení se zpomalí nebo zastaví. Naopak při přehřívání se nabíječka znovu aktivuje až ve chvíli, kdy se baterie ochladí. Prémiové olověné nabíječky také umí automaticky přizpůsobovat koncovou napěťovou hodnotu podle stáří akumulátoru.

U některých nabíječek se nachází také funkce „probouzení“ nebo tzv. „boost“. Ta umožňuje znovu nabít lithium-iontovou baterii, která se kvůli hlubokému vybití uvedla do režimu spánku. Nabíječka nejprve dodá velmi malý proud, aby se aktivoval ochranný obvod, a teprve poté přechází na standardní nabíjení. Baterie, které byly delší dobu pod napětím 2 V na článek, však obvykle nelze bezpečně obnovit, protože dochází k trvalému poškození jejich vnitřních článků.

Pro nabíjení akumulátorů se používají dvě základní metody: nabíjení konstantním proudem a nabíjení konstantním napětím. U olověných i lithium-iontových baterií zůstává napětí stabilní, zatímco proud se postupně snižuje. Plného nabití je dosaženo ve chvíli, kdy proud poklesne na minimální definovanou hodnotu.

U niklových baterií je situace jiná – proud je řízený, ale napětí může poměrně výrazně kolísat. Krátký pokles napětí po fázi rovnoměrného růstu znamená, že je baterie nabitá. Metoda je účinná, ale pouze v případě, že nabíječka disponuje dostatečnými ochrannými prvky, které odhalí chyby článků nebo zkratové stavy. Teplotní senzory jsou dnes u většiny kvalitních nabíječek samozřejmostí.

U niklových akumulátorů je běžné, že se při blížícím se plném nabití zahřívají. Po dokončení nabíjení se však musí ochladit na pokojovou teplotu, jinak dochází k rychlejšímu opotřebení. Pokud je baterie dlouhodobě teplejší, může to být známkou chybné funkce nabíječky. V takovém případě je vhodné baterii ihned po zobrazení stavu „nabito“ odpojit. Dlouhá udržovací fáze může niklové články také poškodit.

Lithium-iontové baterie by se při nabíjení zahřívat neměly. Jestliže se tak děje, může být vadná nabíječka nebo samotná baterie. Nabíječky Li-Ion nemají režim udržovacího dobíjení – po dosažení plného nabití se baterie automaticky odpojí.

Nabíječka mobilního telefonu odebírá při nabíjení přibližně 2 W, zatímco nabíječka notebooku může dosáhnout až 100 W. Ve stavu nečinnosti by měl být odběr minimální. Z tohoto důvodu se nabíječky hodnotí podle energetické účinnosti – například program Energy Stars uděluje pět hvězd nabíječkám s odběrem do 30 mW, zatímco modely nad 500 mW nezískají hvězdu žádnou. Nejnižší spotřebu mají obvykle malé nabíječky k telefonům, protože bývají připojeny do zásuvky prakticky nepřetržitě.